Digitální zrcadlovka ( DSLR )

Pro základní přehled přinášíme čtenářům seznamující článek s digitální zrcadlovkou. DSLR je nejpoužívanější fotoaparát mezi profesionálními i amatérsky zapálenými fotografy, proto věnujeme čas stručnému popisu funkce.

Digitální zrcadlovka (zkráceně DSLR nebo digitální SLR, z angl. Digital Single-Lens Reflex camera) je obdobou klasické zrcadlovky, ale používá místo filmu digitální snímač. Při klasické konstrukci zrcadlovky prochází světlo objektivem a odráží se přes zrcadlo do pentaprizmatického hranolu a dál do hledáčku (některé levnější varianty pak místo hranolu používají soustavu zrcadel). V hledáčku je tedy vidět přesně to samé co skutečně fotíte, na rozdíl od hledáčků průhledových používaných u kompaktních fotoaparátů. Při expozici dojde ke sklopení zrcadla a světlo tak prochází z objektivu na snímač.

Digital Camera Cutaway
© Photographer: Cornishman | Agency: Dreamstime.com

Použití DSLR má své specifika. Dlouhou dobu nebylo možné nahrávat video a přístroje dokonce ani neposkytovaly možnost živého náhledu scény na displeji. Nyní s technickým vývojem už i tyto nevýhody odpadávají. Nyní jsou již na trhu zrcadlovky s živým náhledem, avšak s lišícím se způsobem ostření. To je standardně u zrcadlovek prováděno při zaklopeném zrcadle a při propuštění světla na zadní senzor není možné. Modely firem Olympus a Sony nepoužívají k živému náhledu hlavní senzor ale další malý senzor v hledáčku, což řeší problémy s ostřením. Canon EOS 450D umožňuje ostřit i způsobem odvozeným od kompaktů, využívajícím měření kontrastu.


Oproti kompaktům dosahují zrcadlovky mnohem lepší kresby a to hlavně díky podstatně lepším objektivům. Mají také výrazně větší snímače než kompakty a proto při stejném rozlišení dosahují nižšího šumu. Zejména levnější DSLR mají proti klasickým zrcadlovkám nevýhodu omezení maximální doby expozice, protože dlouhé expozice jsou technicky náročné – dochází při nich k přehřívání snímače a tím i nárůstu šumu.


Canon EOS 350D Digital Rebel dSLR camera (unbranded)
© Photographer: Davidcrehner | Agency: Dreamstime.com

Snímače:

Obvykle se jedná o snímače CCD nebo CMOS. Velikost snímačů je nejčastěji APS-C (22×15 mm) anebo tzv. full-frame (36×24 mm), Olympus a Kodak vyvinuly vlastní 4/3 standard (18×13,5 mm). Pokud je snímač zrcadlovky menší než kinofilmové políčko, uvádí se u ní tzv. crop-faktor. Ten udává, kolikrát je menší digitální snímač než kinofilmové políčko. Digitální zrcadlovky se senzorem velikosti kinofilmového políčka (36×24 mm) se označují jako full-frame. Crop-factorem je třeba násobit ohniska objektivů a hloubku ostrosti, protože velikost snímače mění i vlastnosti celé optické soustavy. V praxi to znamená, že menší snímač znamená větší hloubku ostrosti a výřezy odpovídají použití delšího ohniska, ale také obvykle podstatně vyšší šum.

Objektivy:

DSLR mohou používat stejné objektivy jako klasické zrcadlovky, ale pokud nemají full-frame snímače, nevyužívají objektivy naplno. Světlo z okrajových částí objektivu totiž dopadá mimo snímač, což někdy paradoxně vede k odstranění problémů s vinětací nebo aberací levnějších objektivů. Přesto se již výrobci snaží vyrábět objektivy optimalizované přímo pro DSLR, protože DSLR jsou zpravidla citlivější na vnitřní odrazy objektivu a optické vady.

Příslušenství:

DSLR mohou obdobně jako klasické zrcadlovky využívat celou paletu příslušenství. Pro makrofotografii se používají předsádky, mezikroužky a speciální makroměchy. Ke znásobení ohnisek objektivů se používají telekonvertory. Pro různé účely se může využívat celá řada filtrů.

Facebook